Česká mailingová společnost, s.r.o. nabízí svým zákazníkům direkt mailingové služby pro efektivnější direkt marketing.

Prosluněné dopolední hodiny přivítaly účastníky výletu a rozdíly byly patrné již od samého počátku. Někteří z nás vyráželi v letním oblečení, obuti do sandálů, jiní měli profesionální výstroj i výzbroj, a protože štěstí přeje připraveným, někteří nedůvěřivci vyráželi zásobeni sekanou a sušenkami. Profil trati se zdál být nenáročný. Jak tomu ale bývá zvykem, zdání klame.

První kilometry ubíhaly zvesela a jemné dolaďování logistického zabezpečení provázelo účastníky výjezdu zvlněnou krajinou. Navštívili jsme Červený Újezd a nedaleká první občerstvovací stanice poskytla potřebné osvěžení, čehož důkazem jsou první momentky.

Následovalo střídání účastníků v čele pelotonu, až jsme se dočkali vjezdu do terénu, který poskytl hravou a příjemnou jízdu lesní cestou. Terén byl s přibývajícími kilometry technicky náročnější o to ale zábavnější. Neodradil nás ani brod, který nešel přebrodit a zde se projevil pravý význam a smysl teambuildingu při přenášení našich bicyklů přes silné spadané stromy. Vzájemná pomoc byla potřebná a skvělá. Výjimku tvořili první závodníci, kteří se nezalekli a poháněni hladem i ztrátou pudu sebezáchovy projeli, no spíše propluli, hluboký brod. Jo jo, odvážnému štěstí přeje :-).

Poledne se začínalo ozývat z žaludků mnohých hladových účastníků. Oběd na nás čekal v příjemné restauraci, jen ta cesta byla poněkud nejasná… A protože někteří z nás již odmítali výjezd do dalšího kopce, rozhodla se část výletníků pro změnu trasy, dle osadníků chatařské oblasti, mírnějšího charakteru. Byla by, trefit onu cestu... Dva mostky nás zavedly na lesní šotolinu, která se po chvíli změnila v kamenitý prudký kopec. Hlad a žízeň byly ale silnější! A jak prohlásila jedna účastnice: „To by bylo, abychom nenašli hospodu, chce to mít jen tu správnou motivaci“. Vše se však nakonec v dobré obrátilo, účastníci se shledali, zaslouženě poobědvali a doplnili potřebné kalorie.

Pod vedením zkušeného velitele byla zvolena cesta zpět na původní trasu přes soukromou louku, s průjezdem přes krásné, metr a půl vysoké kopřivy… Ani to nás neodradilo a dobrá nálada neustoupila ani o píď! Jen ta stařenka vlastnící louku, jež nám musela odemknout branku, abychom mohli zpět do lesa, nevycházela z údivu, kolik zajímavých exemplářů spatřila…

V závěru etapy drobný defekt poučil i zkušené cyklisty. Po pětiminutovém nafukování prázdné duše bez hmatatelného výsledku dostali znavení nafukující spásný nápad nahradit vyměňovanou duši za další, jelikož ta nahrazovaná byla též protržená :-). Ostatní měli alespoň dostatek času pokochat se zapomenutým zákoutím s chaloupkami a nabrat dech do prudkého stoupání. To však moc nepomohlo a přišla na řadu i pěší turistika…

Další občerstvovací stanice už nebyla ani tak příjemná jako spíš potřebná. Mnoho z nás cítilo bolest ve svalech, o kterých jsme ani nevěděli, že je máme. Už to víme :-).

Pozvolné, avšak tříkilometrové stoupání po rozbité silnici, bylo předposledním úsekem avizovaného 27 kilometrovém výletu. Již pouhých pár kilometrů zbývalo do cíle, kde bylo naměřeno kilometrů 42.

Pro další takovéto výlety plyne mnoho ponaučení, avšak ani brody, mostky přes potůčky, vysoké kopřivy či delší trať nevzala úsměv z našich tváří a spokojenost z našich duší… Jen naše zubožená tělíčka ještě pár dní cítila příjemnou únavu :-).